PŘIVTĚLENÉ DUŠE

Duch (=duše) je naše nehmotné já - je to naše podstata, jsme to my sami. Psychika duchu slouží jako nástroj pro zpracovávání podmětů, informací a ve výsledku k ovládání těla. Tělo tedy chápeme jako fyzickou schránku, kterou duše prostřednictvím psychiky používá k dosažení záměrů, se kterými sem přišla do hmotného světa. Uvedu několik vlastností ducha, které můžeme v praxi vypozorovat.

  • Je to živá, nehmotná entita
  • Je schopen vnímat
  • Je schopen usuzovat
  • Je schopen si pamatovat vše, co za svou existenci kdy prožil
  • Má vůli, kterou je schopen projevit

Často je pro materiálně založeného člověka s předsudky těžké akceptovat přítomnost ducha. Během terapeutické praxe se ale přesvědčíme, že tomu opravdu tak je - důkazem je i samotné vybavení si minulých životů. Právě díky naší duši, která má paměť, kde je uložené vše, co si doposud prožila a její schopnosti si to vybavit, je možné vybavit si dobu před narozením a dále. Pokud by duch neexistoval, existovala by pouze naše fyzická paměť uložená v těle, v paměti by byl zapsán život současný a nebylo by možné si vybavit starší události, které se děly před narozením, protože by jednoduše neexistovaly.

Přivtělená duše je duše, která zůstane ve světě živých bez těla, ztrácí možnost dalšího duchovního vývoje. Navíc potřebuje ke svému bytí energii, která by jí pomohla v našem světě fungovat. V této chvíli je nucena přivtělit se k jiné, živé bytosti. Jedná se o jakýsi způsob parazitování na živém člověku, který následkem přivtělení duše začne mít celou řadu problémů.

Může být zmatený, protože jeho myšlení ovlivňují vzpomínky přivtělené duše. Ta si s sebou totiž nese vše, co kdy za své existence prožila a může tak člověku způsobit nemoci, které měla v poslední inkarnaci. Můžou to být i zemřelí rodinní příslušníci, kteří neodejdou do Světla, protože chtějí svým blízkým pomáhat a ani si neuvědomují, že jim škodí. Pak se v rodině objevují stejné nemoci, kterými zemřelí trpěli a my tomu říkáme dědičnost.

Dále tady duše můžou zůstávat, protože nám nestihly něco říct nebo ani neví, že jsou bez fyzického těla, chtějí se pomstít nebo se nedovedou odpoutat od svého majetku atd. Duše většinou zůstavájí tam kde zemřely, v nemocnicích, ve svých domech, na místech havárie a to i několik set let. Jsou nimi ohroženi hlavně oslabení jedinci a to jak psychicky tak i fyzicky, např. pod vlivem alkoholu, drog nebo psychofarmak.

Mezi nejzákladnější znaky, jak lze poznat, jestli jste se stali obětí přivtělené duše, patří nepřehlédnutelný úbytek energie, který vám nedovolí se, mimo jiné, soustředit, anebo se svobodně rozhodovat. Obvykle s únavou přichází také bolest hlavy a pocit tíhy na zádech. Můžou se objevit bezdůvodné záchvaty deprese, které mohou vyústit až u myšlenek na sebevraždu, paniky, strachu, nebo dokonce i paranoi. Občas se také začnou projevovat duševní poruchy jako schizofrenie, a poškozený může trpět děsivými, hmotnými představami. Přivtělená duše způsobuje nespavost, ale pokud její oběť vyčerpáním usne, pronásledují ho noční můry. 

Těmto duším i nám pomůžeme tím,že je odvedeme do Světla,nejde o vyhánění,ale komunikaci s duší,které vysvětlíme,že zůstávat dál v nehmotném těle nemá pro ni žádný význam a že se po odejití do Světla může znovu inkarnovat a dál se vyvíjet.